OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedno z velkých a milých překvapení v nové vlně experimentálního grind-death-coru mi způsobili michiganští SEE YOU NEXT TUESDAY. Americká formace s úsměvným názvem, která původně byla pouze grindovým fórkem, se nám na scéně pevně zakořenila a po dvou EPčkách se hlásí s druhým oficiálním nosičem, který byl vydán pod Ferret Music, tedy labelem, jenž má na své soupisce kapely typu MISERY SIGNALS, CHIMAIRA, POISON THE WELL nebo MADBALL. Za pouhé čtyři roky existence SEE YOU NEXT TUESDAY koncertovali společně s předními kapelami žánru, namátkou zmíním DESPISED ICON, PSYOPUS nebo SUICIDE SILENCE a dá se říci, že kariéra roste exponenciální tendencí. Typickými znaky tvorby zachycené na „Intervals“ je námětová rozmanitost a změny v tempu, které mají obrovský rozsah - od hutných dronových doznívajících stěn, až po nasypané grindcorové výplachy v brutální rychlosti. Další silnou zbraní skrývají michiganští v perfektním trojbarevném vokálu Chrise Foxe, který odvádí mnoho práce pro nekompromisní agresivní vyznění, jenž jejich hudba má. Významnou měrnou veličinou jsou v mnoha ohledech i technické a tvůrčí schopnosti kytaristy Drewa Slavika, který krom pražcových prstolamů koření linky určitou roztěkaností a noisovou aurou, která celé album tu více - tu méně obklopuje.
Vše se neustále mění. Jedna skladba se nese v duchu kytarového trilkování, další se přísně drží jednoho riffu na kterém je založena, příští si ulítává na kytarových vazbách a disharmonickém riffování, jiná staví na mathmetalových frekvencích nebo se míchají všechny tyto aspekty najednou. To vše jde však ruku v ruce s určitou živelností a živou mosherskou funkčností. SEE YOU NEXT TUESDAY rozhodně nejsou žádní akademici, jejich hudba je přijemně nakažlivá. Vokalista Chris Fox patří ke zlatému hřebu kapely. Střídá tři mistrně zvládnuté brutální polohy, první je výško-táhlý skřípavý vřískot, druhou sušší středový řev a třetí hluboký grindový growl. Album nemá ani třicet minut a na této ploše se rozprostírá sedmnáct skladeb, kde poslední desetiminutovka snad ani nemůže být nazvána plnohodnotnou skladbou a to znamená jediné. Nemáte čas se nudit. Druhým faktorem je i to, že album vás pouze namlsá a nenechá vás pořádně se nažrat. To je však jeden z mála neduhů tohoto materiálu, jinak jde o nekonvenční, technicky náročnější, ale nikoliv odosobněnou řezničinu, která má tendence vám vypreparovat mozek z hlavy. Naprostým vrcholem jsou pak živá vystoupení, které u SEE YOU NEXT TUESDAY rozhodně stojí za to.
Americký deathcorový uragán, který v sobě nese grindcorovou smršť, noisový tajfun i drone doomou bóru.
8,5 / 10
Chris Fox
- vokály
Drew Slavik
- el. kytara
Travis Martin
- baskytara
Jake Duhaime
- bicí
1. Nascence
2. In The End
3. The Life In Death
4. Eternity?
5. Alpha
6. She Once Said I Was A Romantic
7. Daydreams
8. Nightmares
9. In The Beginning
10. Forever On Deaf Ears
11. Goodnight (Our Last Dance)
12. This Time The Keys Are Broken
13. Dedication To A New Era
14. One Of These Days
15. Omega
16. 11/27/07
17. January And On
Distractions (2023)
Intervals (2008)
Parasite (2007)
Summer Sampler (2005)
This Was a Tragedy EP (2005)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Ferret Records
Stopáž: 29:48
Produkce: See You Next Tuesday
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.